Sidebar Menu

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Do nejhlubších pekel pak předstíranými dobrými úmysly. Příkladem budiž příprava, prosazování a schvalování zákonů.
Na konci srpna se na plénu Senátu po předcházejících jednáních
v různých výborech a klubech projednávalo 26 bodů, z toho 17 návrhů zákonů.

Hodně diskutované byly ty o politických stranách a jejich financování, včetně volebních zákonů a zákonu o prokazování původu majetku (ve skutečnosti žádný zákon tohoto názvu není, oficiálně je to novela zákona o dani z příjmu. Ale když je před volbami, je potřeba operovat těmi správnými termíny, neboť se to slíbilo).
Že je to velké politikum se projevilo už při projednávání na výborech. A čím větší politikum, tím větší politické mimikry.
Vyznačují se tím, že před veřejností politik proklamuje důležitost zákona a pochválí se za plnění volebních slibů, zatímco návrh zákona je paskvil plný nesmyslů, který se navíc odvolává na neplatné paragrafy.
V praxi to probíhá tak, že pět minut před jednáním výboru člověk dostane pozměňovací návrh, který má 17 stran paragrafů a odkazů. A poté hned k hlasování.
A na čem asi tak záleží při hlasování o proklamovaném „dobru“? Na tom, co je doopravdy v zákoně, nebo na tom, co se o tom napíše v novinách a řekne v TV?
Zajímá se někdo nakonec doopravdy o to, že se mluví o něčem jiném, než je skutečně v zákoně? A jak snadno lze zákon obejít?
Ale protože je předstírání základ politického úspěchu, říká se navenek to, co chtějí slyšet voliči, zatímco právní řád se stále dokola prošpikovává a zneprůhledňuje dalšími a dalšími nedokonalostmi ve jménu toho či jiného předstíraného dobra.
A ti, co nehlasují „pro“, se označí za zpátečníky či za ty, co nebojují – tu s korupcí, transparentností, za vyšší dávky apod., zkrátka s tím, co zrovna politicky frčí.
Zákon „o politických stranách“ např. finančně omezuje volební kampaně, ale tak vysokými částkami, že je to ve skutečnosti úplně jedno. A ke všemu jen na období volební kampaně.
A co mimo toto období? Další možnosti, jak se podmínkám zákona vyhnout, si každý najde dle libosti…
Podobně u prokazování majetku. Nebojte se, že by se něco zkoumalo zpětně.
Ti, co za posledních 26 let přišli k majetkům nepoctivě, těch se to zase netýká, ti už si vše zlegalizovali. Bude to až do budoucna. Tedy opět jen jako. Taková hra s voliči.
Jeden minulý nejpopulárnější politik, ministr vnitra a předseda vlády, ukázal jeden z mnoha způsobů, jak to obejít. Pamatujete… Dobrý přítel vám půjčí 20 milionů. Za ně nakoupíte akcie. Ty zanedlouho prodáte za 120 milionů. A 100 milionů je vašich. Legálně. Původ majetku prokázán.
Aby měli radost ti, co snad stále věří, že „jde o věc“, mám pro ně zprávu, že jen na této jedné schůzi Senát svou stranickou většinou posvětil (já nehlasoval pro, ale co je to platné) vznik dvou nových, samostatných státních úřadů (nezávislých – jak jinak) a dvou dalších vedlejších.
Ano, stále málo státního dobra, úředníků, administrativy, předpisů, nařízení, zákonů… Koneckonců jde jen o umění tuto tučnější a tučnější krmi pro státní aparát a jeho rozlézání do všech oblastí života před voliči odprezentovat jako jeho ozdravnou racionální dietu.
Nezodpovězenou otázkou v pozadí zůstává, jak dlouho tyto rakovinové metastáze státu dokáže bez trvalých následků unést celý společenský organismus. O něj jde ale až v poslední řadě.
Váš senátor
Zbyněk Linhart
Back To Top