Staré chodníky potřebují občas opravit resp. obnovit. Nejinak je tomu v Krásné Lípě. Ne vždy jsou ale po ruce potřebné peníze. Naštěstí tu máme státní aparát. Ten na obce myslí a po mnoha letech příprav schválil výzvu na obnovu chodníků v rámci jednoho operačního programu z eurofondů, kam se obce mohou se svými projekty hlásit. Hurá, chodník bude opraven… za předpokladu, že máte dost času, trpělivosti, peněz, strategií, veřejnost na své straně… a podaří se vám získat mnoho a mnoho povolení. Popořadě. Začnete s přípravou projektové dokumentace. To trvá roky. Proč tak dlouho? Protože na opravu starého chodníku musíte podle našich stále se prý zjednodušujících předpisů získat jedno pravomocné územní rozhodnutí a 3 (slovy tři) stavební povolení. Jedno stavební povolení je potřeba od obecného stavebního úřadu (např. kvůli veřejnému osvětlení), jedno od silničního správního speciálního stavebního úřadu a jedno stavební povolení od vodoprávního úřadu (z chodníku přece při dešti stéká voda, ne?). Krásná Lípa tak po dvou letech úsilí a obíhání všech dotčených orgánů, konečně obdrží alespoň jedno povolení (mimochodem, ke stavebnímu řízení na opravu chodníku se vám mimo mnohé jiné musí vyjádřit také ministerstvo obrany!). A když se po letech příprav stavební dokumentace už chystáte zpracovávat komplikovanou žádost o podporu s požadovaným obrovským balíkem příloh, zjistíte, že oprava chodníku musí být také v souladu se strategií rozvoje obce. Tedy, že na městě musíte mít zpracovaný jakýsi strategický dokument nebo alespoň plán udržitelné městské mobility nebo dokonce akční plán rozvoje inteligentních dopravních systémů, podle kterého musíte v žádosti doložit, v rámci tzv. karty mobility, že oprava chodníku je plně v souladu s avizovanými principy udržitelné mobility a nejen prokázat, že obnova chodníku musí např. zvýšit bezpečnost dopravy, zvýšit atraktivitu a kvalitu městského prostředí, nebo snížit znečištění ovzduší, či přispět k udržitelnému využití území v propojení s dopravním plánováním s cílem neprodlužovat vzdálenosti mezi nejfrekventovanějšími funkcemi apod., ale musíte také doložit, že obnovu chodníku neprojednalo jen zastupitelstvo a rada města, ale že chodník byl projednán s širokou veřejností a veřejnost že byla do plánů opravy starého chodníku úzce zapojena. Nikterak menší péče je dotačním úřadem také věnována prověření skutečností, zda zamýšlená obnova vykazuje dostatečnou synergii a návaznost na v minulosti již realizovaná opatření. Prostě obnovený chodník není ještě sám o sobě hoden podpory! K tomu, aby se chodník, který v těch místech byl již před válkou, dočkal potřebné obnovy, tak potřebujete nejen umět prokličkovat složitým labyrintem úředních postupů, ale zejména umět prokázat jeho strategičnost. A pak si tady zkuste dělat něco složitějšího, než je obnova chodníku. Jestli si někdo zaslouží v ČR metál za neumořitelnost, jsou to všichni starostové především malých měst a obcí…

Váš senátor Zbyněk Linhart

Přečtěme si začátek oficiálního stanoviska, zveřejněného na stránkách MPO dne 11. 7. 2017: „Ministerstvo průmyslu a obchodu provedlo v loňském roce ve spolupráci s ostatními ministerstvy nové přeměření administrativní zátěže podnikatelů. Při Přeměření 2016 byly do sledování nově zahrnuty také informační povinnosti dopadající na podnikatele z nařízení EU. Přesto se celková administrativní zátěž v porovnání s rokem 2005 snížila o 31,49 % a současně došlo k redukci 675 informačních povinností, které již nyní na podnikatele nedoléhají.“ (viz www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/…)

Vláda tento materiál samozřejmě schválila.

Takže, nejen podnikatelé, trávíte hodiny času navíc měsíčně s vyplňováním kontrolních hlášení, musíte pravidelně oznamovat finanční správě každý údaj o svém podnikání a padají na vás pokuty ve výši desítek tisíc korun za překlepnutí nebo proto, že si o den později vyzvednete zprávu od státního úřadu ze své datové schránky? Trávili jste týdny tím, jak jste si museli pořizovat speciální pokladnu, tiskárnu, internetové připojení, speciální software, identifikační čísla a řešili dny navzájem spolu nekomunikující systémy? Tak to se vám jenom zdálo. Realita není to, čím denně žijete, realita je to, co se ocitne na vládním papíře. A ten tvrdí, že se vám byrokracie snižuje. A proti tomu není žádné odvolání. A protože chce centrální úřednictvo v tomto krásném trendu pokračovat, věřte, že až vyjde příští zpráva MPO o snižování byrokracie v roce 2017, budete určitě ještě o nějakou tu desítku procent zase méně zavalení, jak se nepochybně příští rok opět ukáže. O kolik to asi bude zase procent? A bude to zase na setiny procenta? Jak vůbec MPO mohlo dojít k těm 31,49 % snížení zátěže? Čí firmička to dělala? Vůči čemu to asi tak mohlo MPO poměřovat? Určitě ne vůči času, který podnikatelé a ekonomové, manažeři, daňaři a účetní musí strávit nad vyplňováním papírů a formulářů a zadáváním dat pro nejrůznější státní úřady nyní, oproti času tráveném podobnou činností v roce 2005. Protože to by to procento muselo být nutně záporné, a podle mého výpočtu by vypadalo takto: -1784,369 %. Ale to by byl oheň na střeše. Musí to tedy to MPO počítat nějak jinak… Podnikat a vůbec dělat cokoliv aktivně a poctivě v Čechách je prostě radost. Protože když už padáte únavou ze samých kontrol a lejster a hrozeb pokut a stovek požadavků mnoha státních orgánů a institucí a z útoků politiků typu Mládka a nebo pana Štěcha, stačí se podívat na nějaký ten materiál vlády a… ta úleva, jak nám vlády tady ulevují… Za deset let o celých 31,49 %(!), si to představ! Proto hlavu vzhůru a směle dál do podnikání, dokud tady máme pro-podnikatelsky naladěné vlády, které tak umí ulevovat od byrokracie.

Váš senátor Zbyněk Linhart

Často se na mě obracejí lidé s nejrůznějšími problémy. Mnohé konkrétní věci nemohu bohužel ovlivnit přímo.

U některých mohu jen neformálně poradit či někam napsat, potkat se s odpovědnou osobou, poukázat veřejně na problém atp. Podobně jsou na tom mnohdy starostové, protože je stále více věcí, které se těžko ovlivní přímo… Nejinak to mám v případě rumburské nemocnice. V jednom článku jsem na tento dlouhodobý problém poukázal, stručně popsal, o co jsem se snažil v této věci v rámci svých omezených kompetencí. Opakovaně jsem mluvil s ministrem a psal mu. Debata s ním byla o to příjemnější, že ministr Ludvík zná situaci v místě, jeho manželka pochází z našeho výběžku, pozval jsem ho ústně i v dopise na návštěvu. Mluvil jsem opakovaně s jeho odpovědnými podřízenými a apeloval na ně, aby stát konal v zájmu zajištění dostupnosti zdravotní péče na Šluknovsku. Doufám, že uskutečněná návštěva ministra zdravotnictví v Rumburku bude mít i reálné výstupy. Reakce Rady města Rumburku na jeden můj stručně shrnující článek mě proto překvapila. Za celou dobu 23 let, co jsem tak či tak v čele radnice v Krásné Lípě, jsme nepodepisovali podobné vyjádření k nějakému článku jako jednotliví členové rady města, pracujeme jinak. Pokud si Rada města Rumburk můj článek interpretovala tak, že jsem jediný, kdo si přisvojuje zásluhy za stav rumburské nemocnice, pak se musím omluvit i všem dalším čtenářům, protože se stavem rumburské nemocnice bych opravdu nechtěl být spojován a nikomu nemohu brát zásluhy a jeho odpovědnost. Nicméně rumburská nemocnice má poskytovat kvalitní zdravotní péči pro občany Šluknovska, kteří si řádně platí zdravotní pojištění. Já, jak jsem uvedl, nemohu tuto věc, jakkoli bych si přál mít v regionu kvalitní zdravotnické služby, ovlivnit napřímo. Zdůraznil jsem, že majitelem nemocnice je město Rumburk a tedy jsou to jeho orgány, v čele se starostou, kdo by měl postupovat odpovědněji, jasněji, rychleji a problematiku více komunikovat veřejnosti a intenzivněji spolupracovat se všemi, kdo mohou nemocnici zachránit. Musí jednat. A nyní už rychle. Je to problém veřejný, dlouhodobý, zhoršující se a dotýká se nás všech, kdo tu žijí. Pokud i můj článek či malá aktivita přispěla k rozvíření diskuze a pomůže uspíšit řešení problému nemocnice, splnila svůj účel. Již nyní mi proto dovolte poděkovat všem opravdu odpovědným lidem, kteří se v reálu snaží problém zajištění kvalitních zdravotních služeb na Šluknovsku řešit stejně jako zaměstnancům, kteří věří ve zlepšení podmínek.

Váš senátor Zbyněk Linhart

Je absence vize v minulosti příčinou růstu současných problémů? Existuje přímá úměra mezi rostoucím množstvím neřešených problémů a rostoucím množstvím vizí? Pokud platí to druhé, pak jsme v pěkný kaši. Protože tolik nabídek vizí, co se v hlavách politiků a útrobách politických stran urodilo v posledním roce, to tady nebylo za celou dobu od roku 1989. To jeden sní, když spí, že by druhý z toho nespal. Třetí vizíruje, jak bude fajn v roce 2025. Čtvrtý říká, že lépe sice bude, ale až v roce 2030. Pátý ideální stav společnosti, který umí samozřejmě zařídit, raději umístí rovnou do roku 2035. Co všechny ty vize spojuje? Že nikdo z jejich nositelů nic moc zásadního nedělá s problémy současnosti (tedy mluvit o tom, to jo…). Pokud tedy rovnou ty současné problémy nezpůsobil, což je naprostá většina dnešních politických vizionářů. A protože neví, jak řešit současnost, kterou podělal, řeší dalekou budoucnost. Ve svých vizích. A čím vzdálenější vize, tím současné problémy vyřešenější a tak nějak přestávají existovat… Ano, úspěšný politik potřebuje vizi. A k jejímu naplnění moc. A moc je o možnostech rozhodovat o osudech jiných lidí. A jak získat moc? Musíte lidem říct, co chtějí slyšet. Pak vám tu moc předají. A cože chtějí slyšet? Že se přece budou mít dobře, že se budou mít líp. A kdože jim to zařídí? No přece vizionáři, tak, aby lidi sami nemuseli hnout ani prstem. Takže – co byste lidi chtěli, co vás teď trápí? Byrokracie? Jasně, to mě taky. Ale já bych to pro vás mohl zařídit. Jak? Úplně jednoduše, dám to do vize. V ní tu byrokracii totálně zruším. Počkejte si na rok 2035, to už ani nebudete vědět, co to je formulář (cože to dělám mnoho a mnoho let?!). Co tam máte dál. Korupce? Ano, souhlas, s ní je to tady opravdu hrozný. Já s ní ale umím zatočit. Jak všichni teď kradou, tak minimálně kolem roku 2030 už tady nebude krást nikdo. Jen vybraní a legálně – miliardy. A žádné konexe nebudou. Jsme si přece všichni rovni, ne? A já za vás a za tu rovnost budu bojovat jako lev. Žádné výhody nebude mít nikdo, už teď je toho naše vize důkazem, už to tam je… Ještě něco máte? Už nic? Neříkejte. Máte přece nějaký sen? Sem s ním, nebojte se, řekněte si o cokoli, vaše sny, to jsou přece naše vize. Trápí vás státní instituce? Zrušíme. Zapomeňte na všechny vaše problémy, podělte se s námi o vaše nejtajnější potřeby a přání, slíbíme všechno, vize je kouzelná, snese a vydrží všechno. Co třeba vysokorychlostní železnice? (Sice o padesát let později, než v západní Evropě, ale kdy jindy, než teď před volbami). Co hustá síť superdálnic? (Kterou nejen jinde v Evropě, a to i východní, ale i v Asii už dávno mají. Ale tady je možná taková vize relevantní, protože v Čechách, snad nejpomaleji na světě, skutečně stavíme dálnici desítky let). Zeštíhlení státní správy? (To má ve vizích desetiletí každá strana a za každé vlády stoupaly počty úředníků o desetitisíce). Digitální ekonomika a vysokorychlostní internet ? (Mnoho let se opakuje. Pak jedete vlakem a půlku cesty jste bez obyčejného připojení. Přitom dalších 14 miliard na vysokorychlostní internet z EU není MPO schopno investovat a rozdělit již několik let a není vyloučeno, že o ně přijdeme úplně). Zkrátka nezapomeňte. Když nás zvolíte v roce 2017, v roce 2035 všechno, co vás teď před volbami trápí, vyřeší naše vize. A to je svatosvatá politická pravda. (Jak se takové vize naplní, a to možná ještě dříve, než se na ně za pár let zapomene, odhadl jeden vtipálek, který v minulých volbách na billboardu tuto vizi: „Odstraníme překážky pro podnikatele“, upravil takto: „Odstraníme podnikatele“).

Váš senátor Zbyněk Linhart

Všichni chtějí, aby se obecně zjednodušilo stavební a související řízení a dalo se rychleji, řekněme spíše normálně, stavět. „Tato novela už potřebné zjednodušení a zrychlení přinese“, slyšíme minimálně od roku 2005, kdy to ministr či ministryně v TV slibují s každou další a další novelou či novým zákonem. Tehdy, ostatně shodně jako dnes, se např. argumentovalo, že na řadu staveb nebude již potřeba stavební povolení a vše půjde „jen“ na „ohlášení“. Že ohlášení je jen teoreticky o něco kratší a jednodušší, avšak ve výsledku a v praxi vyjde celý proces v zásadě nastejno jako při stavebním povolení, to už nikdo radši moc nevytahoval. Aby také ano, když se prováděcí předpisy tak podstatně vylepšily a zdokonalily, že obsah projektové dokumentace pro ohlášení a stavební řízení je prakticky stejný. Prostě to vyjde nastejno. Navazující složité prováděcí předpisy a různá nařízení a vyhlášky jsou navíc tak dokonalé, že za rozumné náklady podle nich už nepostavíte skoro nic. Podobně se nyní argumentovalo při prosazování poslední novely stavebního zákona. Kdyby to nebyl obecnější problém a přístup, ani by nestálo za to o tom psát. Ale je to typické. Všichni jsme tak zavaleni byrokracií, že na zásadách „zjednodušení a zrychlení“ se všichni bez problémů shodnou. Ale na ministerstvech už nikdo neví, jak to udělat, nebo to tam už nikdo ani neumí, nebo to prostě už ani nejde v systému, který při vší složitosti a provázanosti je k zjednodušování v resortech a Parlamentu už natolik rezistentní, že se s každým dalším pokusem o „zjednodušení“ stane ještě složitějším a pomalejším. Poslední „novela stavebního zákona“ je rozepsána na 103 stranách A4, zavádí nám 38 nových paragrafů a zasahuje a mění dalších 44 zákonů! Zjednodušení jak facka! Bohužel, to, o co se ministerstva ani nepokouší, je zjednodušení prováděcích předpisů, vyhlášek. Činí právě opak. Tyto listiny viditelně bobtnají pod rukama. Dokonce ani předpisy, které spadají pod samotné MMR (předkladatele novely), nedoznávají žádného zjednodušení. Takže sice platí argumentace ministryně Šlechtové o resortismu, jak se resorty nechtějí vzdát svých kompetencí a nejsou schopny se spolu domluvit a házejí si navzájem vidle do svých dílčích agend, ale je také pravda, že se nepokouší reálně zjednodušit ani to, co vzniká přímo pod jejím vedením. Na tomto důležitém stavebním zákonu je vidět, jak fakticky vláda není vůbec řízena, protože ani u tak zásadní věci, jako je stavební zákon, ministři v zájmu země nejsou schopni usměrnit své vlastní resorty pro společný cíl a premiér ani v tomto případě nic neřeší. Nějak se domluvte, říká… Výsledky „zjednodušování“ jsou proto také důsledkem resortismu a toho, že vláda není dlouhodobě řízena jako tým (a úředníci se nehodlají vzdát svých rozsáhlých pravomocí a dělají si věci po svém, každý sám za sebe). Dalším zásadním problémem, kterých se nové zákony ani další předpisy v zásadě nedotýkají, je postavení monopolních majitelů, například provozovatelů inženýrských sítí. Ti ještě před zahájením řízení mají zcela výsadní postavení a nastavují si neúměrné podmínky a požadavky a jejich stále složitější systémy „řízení“ vše časově prodlužují a neúměrně prodražují (když si za vaše peníze nasmlouvávají své spřízněné a předražené firmy, abyste například mohli získat přípojku). Stavební novela například také ponechala osm stavebních úřadů! V Krásné Lípě jsme na hloupou obnovu chodníku museli dva roky získávat 3 stavební povolení od 3 stavebních úřadů. Je to normální? Při projednávání novely stavebního zákona v Parlamentu jsou pro charakter novely dokreslující slova samotné ministryně, která při připomínkách přiznala, jak je tato novela nedostatečná, a proto se již nyní na MMR připravuje další, zcela nový stavební zákon, jehož zpracování ovšem bude trvat několik let (ano, příprava takového nového zákona bude trvat mnoho let a stát desítky milionů. Zákony ve všech nekonečných souvislostech jsou už tak propletené, že se v nich opravdu jen málokdo nevyzná. I když se už náhodou shodneme na tom, co všichni chceme, ani s týmem právníků nikdo pak neví, jak to vlastně udělat) a přitom jaksi mimochodem opakovaně podrobila kritice kolegy z vlády, a to paradoxně zrovna stranické, kteří se na chybách v novele a jejím bobtnání významně podíleli. Senátní verze se snažila některé chybné věci opravit a doplnit, ale problém netkví v jednotlivostech. Navíc v Senátu je prostor pro zásadní změny hodně omezený (např. na dalším plénu Senátu musíme projednat 23 zákonů a přes 30 dalších bodů a na vše je teoreticky pouze 30 dní). I tak sněmovna opět senátní verzi přehlasovala „stojedničkou“. Každý pokus o zjednodušení a zrychlení by byl skvělý a potřebný, kdyby se konal. Nedělejme si však iluze, že něco zásadnějšího přináší nový stavební zákon.

Váš senátor Zbyněk Linhart