Projednávali jsme na schůzi několik hodin evropskou politiku. Tedy mluvili především ministr L. Zaorálek a eurokomisařka V. Jourová. Dlouhé evropské banální fráze o ničem – nic nového, co bychom již mnohokrát neslyšeli a nebylo každý den v TV. Stále nechápou, že „kecáním“ v žargonu evropského ptydepe, které je navíc v rozporu s konkrétními činy, dělají „evropské myšlence“ medvědí službu.  Dvě „myšlenky“ mě ale přesto zaujaly:

1. Rozhořčení nad tím, jak britská vláda ožebračuje svůj lid, když svou činností snižuje hodnotu libry. Aha, chudáci Britové. Jen co jsou potom politická rozhodnutí a navazující dlouhodobé aktivity nejen ČNB, anebo na úrovni Evropy činnosti ECB, které po mnoho let provádějí tzv. kvantitativní uvolňování („tisknou“ a uměle pouštějí do oběhu stovky miliard!), v našem případě pod záminkou mnohaletého udržování kurzu koruny na cca 27,-Kč za Euro a s cílem dosáhnout  min. 2% inflace, čímž mimo jiné zdražují dovozy, spotřebitelské ceny, spouští inflaci, znehodnocují úspory obyvatel atp.? To asi ožebračování pracujících obyvatel není, to bude ta pravá zodpovědná politika (tedy jako že je ČNB nezávislá …). Slyšel jsem zajímavý postřeh, který zpochybňuje, zda-li je ČNB „česká“ a „národní“, když ve skutečnosti je to spíše Mezinárodní banka pro udržení kolonialismu ve střední Evropě (nekoukejme na růst HDP, když jde z velké části do zahraničí a podívejme se na nízké příjmy 27 let po „revoluci“).
2. Doufají, že jednání EU – Velká Británie skončí „WIN-WIN“ (vítěz-vítěz). Což má znamenat, že rozchod bude vítězstvím jak pro EU, tak pro Velkou Británii. Zní to hezky – znalecky cize a po evropsku optimisticky. Ale zase, nemají v tom trochu rozpor? Touto optikou, kdyby odchod V. Británie z EU skončil vítězstvím pro obě strany, znamená to také, že odcházení z EU je jaksi výhodné – vítězné (?). Každá strana si přijde na své, o nic podstatného nepřijde a každá zůstane vítězem. Kam zmizely výhody členství v EU? Tak buďto si naši činitelé spletli slovník, nebo bude následovat exit za exitem, když obě strany mohou skončit jako win-win. Jen aby pak zbyla i ta strana pro druhé win. Nebo se stav win-win týká zejména přednášejících činitelů a jejich evropských partnerů? To pak nejspíš bude mezi Bruselem a Prahou mnoho takových win. Ale co ostatní drtivá většina po celé Evropě ? Jsou také vítězové, jako ta úřednická mašinerie v Bruselu a všude po Evropě?

Tudíž zvesela do práce díky naší zodpovědné politice, která v žádném případě není ožebračováním…, a cestou jen dávat pozor na ty, co už jsou ve stavu win-win – i když oni jsou spíše v Bruselu a v Praze.

Zbyněk Linhart