Sidebar Menu

Různé protikorupční snahy a organizace vznikly z dobrých úmyslů a nutkavé potřeby začít něco dělat s rozkrádáním veřejných prostředků a korupčním prostředím v Česku. Iniciativa chvályhodná, ale i zneužitelná a zneužívaná.
Hra, která se v různých obměnách opakuje. Ti, co nejvíce žvaní a proti korupci hlasitě „bojují“, mají často největší kus másla na hlavě nebo rovnou nepokrytě kradou. Stanislav Gross byl čistý jako křišťál, až se mu z toho narodilo 100 milionů (a to byl nějaký bojovník v roli ministra vnitra a pak i premiéra. A co teprve opakované horlivé projevy Davida Ratha o zlodějích…).

Troufám si říci, že tak velké problémy s korupcí by neexistovaly, kdyby se ve veřejném prostoru projevovaly dvě věci – morálka a vymahatelnost práva. Pak by šlo z dobrých zákonů posilovat právní rámec, který by prostředí dále kultivoval a udržoval čisté, tedy nekorupční. Pokud ale nejvyšší političtí lídři, státní úřady a úředníci morálkou a soudy často veřejně pohrdají a právní stát v Česku je spíše karikaturou sebe sama, nejsou nám další zákony na nic, i kdyby byly sebelepší. Morálka se totiž nedá nadiktovat zákonem.
Kdyby antikorupční zákony a další předpisy byly alespoň dobré, srozumitelné a jasné. A nebyly jen formálním designem bez reálného obsahu. Např. opěvovaný novelizovaný zákon o financování politických stran, který obsahuje finanční limit ve výši 80 milionů pro stranické volební kampaně. Nejen, že tento limit je vysoký, on ale není v praxi ani dobře kontrolovatelný a vymahatelný. Další rok bez voleb nás čeká až v roce 2027. Pokud vlastníte například noviny a kampaň můžete provádět 365 dní v roce (tedy nejen v zákoně vymezeném a započitatelném termínu), aniž by se vše dokonale dalo vyčíslit a reálně zkontrolovat, nemůže mít takový zákon na korupční prostředí v Česku reálny dopad. Je jen naoko. Neboť co zlepšit dokáže, je image těch politiků, kteří se za něj budou stavět (i když na něj budou ve skutečnosti zvysoka kašlat). A TV a noviny budou mít co vysílat a o čem psát.
A právě díky zájmu médií o tato témata se některé protikorupční organizace stávají na jedné straně nátlakovou skupinou s rostoucím podílem na moci (kdo nejde explicitně s námi, je prokorupční), aniž by si současně jejich iniciátoři byli ochotni připustit, že jejich nejhlasitějšími protikorupčními spolubojovníky mohou být ti, kteří přes politiku realizují své výsostně privátní zájmy.
Váš senátor
Zbyněk Linhart
Back To Top